Dnes se s vámi chci podělit o příběh, v kterém se možná někdo z vás najde. Je to příběh mé klientky Jany, manažerky, jež většinu svých dnů trávila u počítače v kanceláři. Její hektický pracovní rozvrh a sedavý životní styl vedly k ignorování zdravotních signálů, což vyústilo v dlouhodobé zdravotní problémy. Jak se jí podařilo najít cestu zpět ke zdraví?
Jana a její cesta
Jana byla typickou moderní manažerkou – pracovala dlouhé hodiny, řešila složité úkoly, byl na ní spoleh, aktivně vedla své podřízené, komunikovala s kolegy ze zahraničí, uměla se problémům stavět čelem, čehož si její nadřízení cenili, a tak pravidelně postupovala na kariérním žebříčku. Chvílemi si připadala jako ve splněném snu. Pracovnímu nasazení odpovídala pravidelná měsíční částka, která jí chodila na účet. I s tou si Jana věděla rady. Nové auto na leasing, oblečení, aby odpovídalo pozici, zahraniční výlety a dovolené, kdy si dopřála chvíle volna a relaxace.
Její přeplněný rozvrh a pracovní nasazení si však časem začaly vybírat svou daň. V kanceláři trávila dlouhé hodiny, často zapomínala na oběd, na pitný režim, o sportu nebo pravidelném pohybu si nechala maximálně tak zdát. Jejím jediným pohybem byl přechod mezi zasedačkami, pracovním stolem a služebním autem v garáži. Jak to tak bývá, dlouho se nic nedělo. Znáte možná přísloví o žábě, kterou vaříte pomalu. Ani Jana si změny nevšimla hned. Zdravotní problémy se však začaly nabalovat a nešlo se tvářit, že se jedná o nahodilý stav. Janinými společníky se staly permanentní únava, bolesti hlavy, zažívací potíže a nespavost.
Obcházela ordinace specialistů, lékaři jí předepisovali stále více a více léků, ale skutečné zlepšení nepřicházelo. Jana se cítila bezradná a vyčerpaná. Dělala přece, co mohla, aby jí bylo líp. Jak to, že to nikam nevede? Cítila, že jí síly ubývají a neví, jak dlouho to takhle vydrží. Pak přišel záblesk naděje. Kamarádka jí nadšeně vykládala o zdravém dýchání, co všechno se tím dá řešit a vynášela do nebe. Jana byla pragramatička. I kdyby byla pravda jen polovina toho, co jí kamarádka napovídala, stálo za to to zkusit. Za zkoušku nic nedá. A tak si domluvila konzultaci a poprvé po dlouhé době si pro sebe udělala čas.
Funkční dýchání - cesta k zdraví
Pokud dýchání nevěnujete vůbec žádnou pozornost, při sedavé práci a neustálému mentálnímu zapojení mysli si nemusíte ani uvědomit, že jsou chvíle, kdy nedýcháte vůbec. Pak přijdou momenty, kdy se to tělo snaží dohnat. Říká se tomu e-mailová apnoe.
Bránice je hlavní dýchací sval, který se nachází pod plícemi a odděluje hrudní dutinu od břišní. Je to náš největší sval, co se plochy týče, a velká část populaci ji má ochablou. V důsledku toho nevyužívá kapacitu plic, dýchá povrchně jen do horní části plic. Mezižeberní svaly jsou nadměrně používány, zatímco komunikace mezi hrudní a břišní dutinou je díky lenivé bránici narušená. Ani tělní tekutiny ani informace neplynou. Bloudivý nerv nedostává své stimuly, orgány v břiše nemají podporující masáž, ani pánevní dno nevnímá signály od pohybující se bránice.
Zapojením bránice oživíte celé tělo.
- Využíváte větší kapacitu plic. Bránice vám umožní nadechnout více vzduchu, než když zapojíte pouze mezižeberní svaly.
- Ve spodních částech plic se nachází více nervových spojení s parasympatikem, který vás vede do uklidnění a relaxace. V horní části plic je více spojení se sympatikem, který vede k pozornosti, obezřetnosti a v dlouhodobém pohledu k nadbytečnému stresu. K životu potřebujeme používat obě tyto části našeho autonomního nervového systému ideálně vyrovnaně. Při bráničním dýchání se tomu rozhodně přiblížíte.
- Podporujete komunikace bránice a pánevního dna. Klenby v našem těle spolu komunikují a bránice a pánevní dno jsou ty největší. Obě jsou součástí hlubokého stabilizačního systému a jsou důležité mimo jiné i pro držení těla. Pokud bránice nefunguje správně, nemůže ani pánevní dno.
- Masírujete své vnitřních orgánů. Zlepšujete tak jejich funkci, podporujete prokrvení a jejich komunikaci s mozkem.
- Stimulujte bloudivý nerv. Ten přenáší informace ze všech orgánů do mozku. Mozek na základě toho vyhodnotí, jak vám je, co se uvnitř těla děje a vysílá adekvátní rozkazy. Pokud tato komunikaci nefunguje, nemá mozek správné informace a podněty.
Jak to dopadlo s Janou?
Jana začala každý den ráno a večer věnovat několik minut vědomému, funkčnímu dýchání. Naučila se zaměřit pozornost na dech. Na nádechy a výdechy, na to, jak správně zapojit bránici. Učila se uvolňovat v průběhu dne. Nastavila si nový režim.
Není jednoduché vyjet z těsných a dlouho vyježděných kolejí. Máte své závazky, povinnosti nastavené leckdy na měsíce dopředu a většinou dost dobře nejde, abyste vše ze dne na den škrtli a začali jinak. Proto se Jana naučila pracovat po malých krůčcích, ale pravidelně a dlouhodobě. Postupně se zbavila všech medikací. Její tělo opět ožilo a nemoci zmizely.
Praktické cvičení
Pokud se cítíte podobně jako Jana na začátku své cesty, zkuste zdravé, vědomé dýchání a zapojení bránice. Že nevíte, jak začít? Nebojte, začněte takhle:
- Najděte si klidné místo, kde vás alespoň 5 minut nebude nic rušit.
- Dýchejte pomalu, plynule a jemně. Soustřeďte se na svůj dech, dýchejte pomalu a plynule nosem, vnímejte vzduch a pohyb svého těla.
- Zapojte bránici. Při nádechu se zaměřte na to, aby se vaše spodní žebra otevírala do všech stran.
- Cvičte pravidelně. Najděte si každý den pár minut na zdravé dýchání. Pravidelnost je klíčem k úspěchu.
- Nespěchejte a nechtějte výsledek hned. Tak, jako se zdravotní problémy projeví za delší čas, tak i zlepšení potřebuje čas.
Zdravé dýchání a správné používání bránice může mít obrovský dopad na vaše zdraví a psychickou pohodu. Nechte se inspirovat Janiným příběhem a začněte dnes. Vaše tělo vám za to poděkuje.
Pokud vám brániční dýchání přijde složité nebo chcete mít jistotu, že dýchání provádíte správně, nemusíte dál tápat, přihlaste se na Cestu ženského dechu, kde se bráničnímu dýchání věnujeme detailně.