Měla bych

Měla bych být víc v klidu, být trpělivější matkou, úspěšnější v práci, mít doma větší pořádek, trávit více času s dětmi, být chápavou a trpělivou partnerkou… Ta slova ti vstoupí do hlavy a nečekají na pozvání. Sílí a postupně narůstají, dokud nezaplní celou tvou mysl. A jak ten seznam narůstá, stává se, že se každá z těch vět začne propojovat s dalšími, až se z tvého nitra stává nesourodý chaos.

Odkud se to bere?

Sledovala jsi někdy, odkud se v tobě berou takhle "měla bych"? Často opravdu nejsou tvoje, ale umí se dobře přetvařovat. Jsou to očekávání rodiny, přátel nebo z obrazu "ideální ženy", který nám dennodenně předkládají média, reklamy, knihy. Jedno "měla bych" se točí kolem pracovních povinností a druhé tě tlačí k tomu, abys byla úžasnou mámou, ale zároveň milující a chápající partnerkou. Jsou to různá očekávání, která si nesouvisle uskladňuješ v hlavě a zapomínáš zjišťovat, zda skutečně vycházejí z tvého nitra. 

někdy si to protiřečí

Pak je tu další rozměr, který ten vnitřní chaos ještě prohlubuje. Spousta těch představ si přímo protiřečí. Toužíš po úspěšné kariéře a nezávislosti, ale zároveň si přeješ klid a pevné zázemí. Chceš být zodpovědná a bdělá, aby tě nic nepřekvapilo, ale toužíš po uvolnění a přítomném okamžiku. Chceš dělat vše dokonale, ale zároveň máš hlubokou potřebu odpočinout si a vypnout. Jak máš tohle všechno sladit do jednoho života? Do jedné mysli, jednoho těla, jednoho srdce?

Někdy v sobě máš tak moc různých směrů a pokynů, že už vlastně ani nevnímáš, kde je tvůj vlastní střed. 

Občas tě všechny ty nesplněné "měla bych" dostanou do bodu, kdy se cítíš jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Chceš konečně pocítit klid, ale to, že něco ještě není hotové, tě okamžitě vrací zpátky do napětí. A tak se točíš v nekonečné smyčce očekávání, která tě drží v neklidu a tlačí stále výš a výš, aniž bys měla čas se opravdu zastavit a nadechnout.

Malý krok stranou

Co kdybys zkusila udělat malý krok stranou?  Co kdyby sis dnes dovolila ponořit se hlouběji a vnímala, kde jsi ty – bez "měla bych", bez všech těch představ, které z tebe udělaly psa u boudy reagujícího na vše, co se kolem šustne?  Jen se na chvíli zastav a pobuď, jen tak, v klidu. A poslechni si svůj vnitřní hlas, který bude tenčí než jsi zvyklá. V tom hlase najdeš něco, co ti opravdu patří, co je tvým přirozeným rytmem.

Dovol si pustit alespoň jedno z těch nekonečných "měla bych" a nahraď ho něčím, co si opravdu přeješ. Pocítíš pak jemný klid, který nebudeš muset neustále nahánět, ale který tě naopak sám vyhledá a obejme. Takový klid tu totiž vždy byl a je – je jen ukrytý pod vrstvou všech těch cizích přání a povinností.

Pokud s tím chceš pomoct, jsem tu pro tebe.