Byly doby, kde jsem každý druhý týden trávila celý den nebo dva zalezlá v posteli. V hlavě bušili skřítci sbíječkou, k tomu žaludek jak ve ždímačce. „Prosím vás, hlavně na mě nikdo nemluvte, zatáhněte rolety a nic po mě nechtějte!“
Většinou jsem ani nebyla schopná nic pozřít, ani vodu, nic. Ždímačka to neumožnila. Když přišlo na to, že bych si měla dojít z jistých důvodů do koupelny, dlouho jsme si to rozmýšlela.
Změnit polohu hlavu, nedej bože ji dát z horizontální do vertikální, znamenalo, že se celá armáda permoníků pustí do práce. Kdo trpíte na migrény, asi víte, o čem mluvím.
Většinou jsem ani nebyla schopná nic pozřít, ani vodu, nic. Ždímačka to neumožnila. Když přišlo na to, že bych si měla dojít z jistých důvodů do koupelny, dlouho jsme si to rozmýšlela.
Změnit polohu hlavu, nedej bože ji dát z horizontální do vertikální, znamenalo, že se celá armáda permoníků pustí do práce. Kdo trpíte na migrény, asi víte, o čem mluvím.
Jsou to muka
Takhle to bývalo pravidelně dlouhá léta. Intervaly se čase zkracovaly. Nejdřív měsíc, hlavně zpočátku menstruace, postupně jsem se dopracovala ke 14 dnům. Někdy den, někdy i dva. Hrozné! Tolik času, co jsem mohla dělat něco jiného! Já tu ležím, jsem odrovnaná a neschopná se hnout! V hlavě mi běhalo spousta myšlenek.
Nejvíc mě to mrzelo směrem k dětem. Jaká jsem máma, že se o ně nejsem schopná postarat! Vždycky jsme to nějak zvládli, prostě běžná starost padla na manžela a spousta věcí se odložila na jindy, ale ty výčitky a pochyby o mě samotné mě sžíraly dlouho. Nechci, aby mě děti viděly v takovém dezolátním stavu, nechci jim být takovým příkladem, nechci, nechci, nechci. Spoustu odporu a vzdoru, ale bez výsledku.
Musím říct, že jsem nebrala žádné léky. Vyzkoušela jsem volně dostupné z lékárny, bez výjimky se nic neosvědčilo. Kromě jejich vedlejších příznaků jsem na sobě žádnou změnu necítila. Nechtěla jsem brát léky, chemické preparáty, dryjáky, jak jsem slyšela od těch, co je braly. Věřila jsem, že musí být cesta, jak se migrén zbavit i bez léků.
Naslouchat vlastnímu tělu je první krok
Ano, podařilo se mi jít najít. Přes naslouchání tělu, sledování souvislostí, kdy se to děje, co tomu přechází, jak se cítím, po práci s vlastními záměry, jsem se dopracovala k tomu, že migrény postupně ustaly. Rozhodně to nebylo hned. Když to spočítám, od prvního kroku, kdy jsem s tím nějak začala vědomě pracovat, uplynuly dnes asi 3 roky. Ale když zrekapituluji předchozích 12 měsíců, měla jsem ji 2x. Bez léků, vlastně bez jakýchkoli podpůrných věcí zvnějšku.
Co tím chci říct? Určitě ne to, že jsem se 100% zbavila migrény a už ji nikdy mít nebudu. To není pravda. Když se neuhlídám, nevěnuju pozornost signálům těla, když najedu do starých kolejí myšlení, pravděpodobně brzy zaťuká na dveře. Chci říct, že když si začneš naslouchat, vnímat, co ti tělo říká, začneš si zvědomovat souvislosti, vidět širší kontext a pracovat s tím, můžeš se migrény zbavit i ty. Nebo něčeho jiného, co tě trápí a omezuje. Klíčem je vnímavost a citlivost vůči sobě.
Zajímá vás, jak být citlivější vůči sobě, vnímat signály vlastního těla a porozumět si? Naučte se naslouchat svému dechu. Jeho souvislosti v těle jsou fascinující. Víte, co vše můžete ovlivnit? Chcete rozumět tomu, co se vám v těle během dýchání děje a jak to na vás působí?
Přidejte se na workshop FUNKČNÍ DÝCHÁNÍ PRO ŽENY, který vás naučí o sebe pečovat. Budete se tak moct zbavit problémů jako nedostatek energie, bolestivá menstruace, podrážděnost, náladovost, studené ruce a nohy, časté bolesti hlavy. Budete vědět, jak si lépe prokysličit mozek, snáze se učit, lépe se vyspat a být stresuodolnější.
Více se dozvíte zde.